ČKP bude odebrána neomezená pravomoc ve vybírání sankcí!


Nesmysly do českého právního řádu občas jen nepřibývají. Absurdní pravomoc ČKP vybírat sankce za neplacení povinného ručení skončí.

Říká se, že spravedlnost je slepá. Někdy tomu tak opravdu je – ať se o opak snažíme, jak chceme – smíření se s tímto faktem by ale nikdy nemělo být důvodem pro zakládání příčin jejího další „slepnutí”. V České republice (a jistě nejen v ní) se ovšem něco takového děje až děsivě často.

Příčinou jsou všemožné právní fikce, které nabourávají tradiční rovnost všech účastníků sporu před zákonem a dostávají do výhody tu či onu stranu. Obvykle ve tak činí ve snaze zefektivnit, rozumějte zrychlit právní proces, což obvykle dělají. Spravedlnost si ale v takovém případě jen sype sůl do svých už tak dost ztrápených očí – pokud jste jakkoli trestání jen kvůli tomu, že se „něco nějak jeví” na základě formálního stavu, který je pro dané pochybení obvyklý, bude výsledkem soud rychlý, ale rozhodně ne spravedlivý.

My jsme přesvědčeni, že spravedlivý právní proces nemůže předpokládat, očekávat, tušit či mít za to. Musí zcela jednoznačně vědět, být vždy schopen nepopiratelně prokázat a ačkoli obvykle jsme svědky posunu našich právních norem opačným směrem, dnes bude řeč o jedné bílé ovci v tom černo-černém stádu.

Abychom nemluvili jen v alegoriích, jedná se o tzv. „příspěvek nepojištěných do garančního fondu”, který Česká kancelář pojistitelů (soukromá instituce zřízená pojišťovnami, dále jen ČKP) může od 1. ledna 2009 vymáhat od majitelů vozidel, která jsou přihlášená v evidenci a majitelé za ně neplatí tzv. povinné ručení neboli pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Právě tuto praxi včera česká poslanecká sněmovna, kupodivu v souladu napříč politickým spektrem, zrušila. Ačkoli to zatím neznamená její jistý konec (je tu ještě zbytek legislativního procesu), s ohledem na zmíněnou širokou podporu je pravděpodobné, že „příspěvky” už dále nebude nutné platit. A co je vlastně na celé této věci tak zhoubné?

Abychom se k tomu dobrali, musíme nejprve pominout podivnost existence samotného institutu povinného pojištění odpovědnosti za provoz automobilu. Podobná pojištění jsou sice obvyklá, ale proč je povinné, proč zrovna z provozu auta? Způsobit jinému újmu na majetku či zdraví můžete i jako chodec, cyklista, zedník, obsluha travní sekačky, jako kdokoli dělající cokoli. V každé této roli si můžete pojištění sjednat, ale v žádné nemusíte. Jako řidič musíte, což je samo o sobě zvláštní a když už nic jiného, v řidičích to zrovna nepodporuje smysl pro odpovědnost.

Existenci tohoto stavu jsme ale přijali už dávno a pragmaticky můžeme akceptovat jeho výhodu – žádná z obětí dopravní nehody nemusí trpět nejistotou, zda ji škoda v souvislosti s ní vzniklá bude uhrazena. A to i když viník povinné ručení neplatí – stát stanovil povinnost, tu musí vymáhat, pokud to nezvládne, odpovědnost přechází na něj. Ve výsledku to tedy v České republice je trochu jinak (dostaneme se k tomu), ale ač jde o velmi socialistický institut na úrovni povinného zdravotního pojištění či „solidárního” sociálního systému, dá se tento stav přijmout jako alespoň možný. Už tento zvláštní stav byl ale bezmála před šesti léty nabourán něčím velmi bizarním.

Aby oběti dopravních nehod byly odškodněny, zřizují pojišťovny v rámci zmíněné ČKP tzv. garanční fond, ze kterého jsou placeny škody způsobené neplatiči. Už to je znovu podivné – povinnost platit pojištění stanoví stát a vymáhá jej stát (nemáte-li jej zaplacené a vyjdete s autem na silnici, můžete dostat pokutu od policie), měl by tedy také být garantem toho, že systém je funkční. On jím ve výsledku je, ale samotné garantování „outsourcoval” k ČKP. Té pak před šesti léty stát přihrál možnost vymáhat „příspěvek nepojištěných do garančního fondu”, čímž celé věci nasadil korunu.

Pokud zřídíte něco jako „pojištění pro všechny” (zdravotní, sociální, odpovědnosti z provozu auta…), posunete jej na roveň daně. Už nejde o to, že se třeba 30 procent lidí domluvilo na tom, že budou společně přispívat do jedné kasy určité peníze a z té pak budou hradit náklady, které mohou vzniknout každému, ale ve výsledku vzniknou jen někomu. To je princip pojištění. Kdo se neúčastní, ušetři za pojistné, ale riskuje velkou jednorázovou platbu. Někomu to vyjde, jinému ne, toto riziko podstupuje každý z nás denně v případě havarijního pojištění, pojištění nemovitosti atp.

U povinného pojištění žádná taková volba není – všichni platí náklady všech. Pokud se někdo navzdory povinnosti pojistit se této „neúčastní”, riskuje jednak pokutu a jednak platbu veškeré škody. Takto u nás systém fungoval a funguje, někteří ale pochopitelně nemají peníze ani na pojištění, ani na způsobenou škodu. Tu pak tedy zaplatí ČKP z onoho fondu a dále ji vymáhá po viníkovi nehody, někdy ji ale prostě nevymůže. Právě tento rozdíl v příjmech a výdajích systému kryje onen garanční fond.

S ohledem na to, že jde vlastně o daň, byl léta plněn tak jako státní kasa – když se v něm peněz nedostává, daň (v tomto případě povinné pojištění) se zvýší. Vzhledem k masovosti celé záležitosti (miliony pojištěných) půjde o koruny ročně na hlavu a alespoň za sebe říkám: v rámci bizarnosti celého tohoto systému je zaplatím rád. Jenže stát se rozhodl vnést do všeho více spravedlnosti, dosáhl ovšem pravého opaku.

Jde o onen „příspěvek nepojištěných do garančního fondu”, který je jednak založen na mnohdy nepravdivém předpokladu a jednak není příspěvkem. ČKP může od ledna 2009 vymáhat po všech majitelích registrovaných aut, která ale nejsou povinně pojištěna, částku 20-300 Kč denně dle druhu nepojištěného vozu.

Předpoklad, že registrované auto automaticky jezdí po silnicích, je ale zcela vadný a zakládá první nespravedlnost. Mohu mít registrováno 10 aut, vyjet s každým jednou za 10 let a na každý z oněch 10 dnů být řádně pojištěn. Spáchal jsem něco? Ne, ani jednou za 10 let. Jak za to ale budu „odměněn”? Placením „příspěvku” pod dobu 3 649 dnů za 10 aut.

To opravdu není spravedlivé a je úplně jedno, kolik je takových „nepojištěnců” a kolik je těch, kteří na povinné ručení prostě kašlou. I kdyby výjimkou byl jen jeden případ z tisíce, milionu, jeden případ vůbec, je to dostatečný důvod takovou praxi zastavit. Auto má být pojištěné, když se pohybuje po silnici a to není možné zjistit z registru vozidel. Lecjaká instituce přece může ověřovat to, zda nepojištěné auto jezdí či zda jezdící auto je pojištěné. Předpokládat pouze podle existující registrace jakoukoli „jízdní aktivitu” jednoduše není možné.

Druhá věc je výše samotného „příspěvku”. To vážně není příspěvek, ale sankce a velmi tvrdá. Kdyby byl systém nastaven tak, že platit povinné ručení je povinné a pokud to neuděláte, bude vám vyměřeno v nějaké obvyklé komerční výši, která pak bude vymáhána, těžko bude moci někdo něco namítnout. Systém to dokonce zjednoduší – můžeme třeba zrušit doklady o pojištění, nepojištěný vůz prostě nebude existovat, existovat bude pouze vymahatelná neúhrada pojištění. Jenže tak to dnes není – ČKP vás klidně nechá za „šunku” s cenou 15 Kč, která roky nevyjela, zaplatit třeba i desetitisíce Kč za rok na „příspěvku”, jež navíc ani není oním pojištěním – případnou škodu stejně budete muset zaplatit ze svého.

Shrneme-li si dosavadní stav, pak platí, že bez ohledu na to, zda auto skutečně používáte nebo nikoli, jste na základě jeho vlastnictví nuceni platit každý den sankci, která mnohonásobně převyšuje výši adekvátního pojistného, jež má coby „příspěvek” pokrývat. A i když ji máte zaplatit nebo dokonce zaplatíte, pojištěné auto stejně nemáte. To je stav zcela neakceptovatelný a v konkrétních kauzách jej za takový označily i soudy.

Dosud jste se totiž spravedlnosti mohli domoci právě leda u soudu, byli jste jinak předem vinni už na základě formálních atributů a museli dokazovat svou nevinnu. A že to nešlo snadno. Teď snad této zrůdnosti bude konec i bez soudů a popsaný stav bude prostě zrušen.

Pojištění bude nadále povinné, ale jen když s autem vyjedete na silnici, tak je to logicky správné. Když to neuděláte, budete za svá případná pochybení platit, to je snad dost velký trest. A těch pár korun, o které tato změna zvedna pojištění ostatním? V momentě, kdy posíláme každý měsíc tisíce a desetitisíce do bezedné státní kasy na jiných daních, které jsou promrhávány na nesmyslné, mnohdy korupcí a klientelismem stižené „investice”, je to opravdu nic ve srovnání s tím, jaká nespravedlnost bude odstraněna tímto drobným příplatkem…

zdroj: http://www.autoforum.cz/zivot-ridice/presumpce-viny-konci-poslanci-rusi-sankce-ckp-za-neplaceni-povinneho-ruceni/